Menu

Sponzoři stránek

R A D Y   P R O   Z A Č Á T E Č N Í K Y

Autor článku: Daniel Ševčík

Každý modelář ve svých začátcích si občas řadu otázek, jak udělat to či ono. Pokud má po ruce sdílné kolegy, kteří nejsou skoupí na slovo, má začátek své modelářské kariéry ulehčen. Dobrou pomůckou je kniha Václava Šorela "Stavíme plastikové modely", která se dočkala několika vydání. Mnohé postupy v ní uvedené jsou platné a užitečné i dnes. Další informace lze najít i na řadě modelářských webů. I my jsme umístili na náš web několik rad pro začátečníky, které by jim měly pomoci v jejich modelářských začátcích.

Výběr vhodného modelu

Výběr vhodného modelu do začátku bývá často dost opomíjen. Pro začínajícího modeláře je nejdůležitější, aby v krátkém čase postavil model v kvalitě, se kterou bude sám spokojen. Pětatřicítková bojovka s tunou leptů, resinů nebo Royal class od Edíků s vidinou několikaměsíční produkce krve a potu, tedy těžké dřiny ho od našeho ušlechtilého koníčka hodného Rychlých džípů (nebo šípů) spíše zavede mezi ganjasmokery poflakující se našimi městy se splávkem, který mu může závidět leckterý zasloužilý fotřík (nedělám si iluze, že by odrazený málemmodelář šel dělat alternativně orienťáky, hrát fotbálek nebo jiný druh sportu).

Začátečník by si měl vybrat model jednoduchý, snadno sestavitelný. Dnešní začátečníci mají to štěstí, že podobných modelů je dnes na trhu za ceny více než příznivé spouta (na rozdíl od tvrďáků, kteří vyrostli na Kovozávodech Prostějov, pro které byly modely od Směru, tedy ex Heller, procházkou růžovým sadem). U letadel jsou ideálními zástupci rychle sestavitelné kity v měřítku 1:72 od Hobbybosse. Mají pěkný povrch, předlohám docela odpovídají, mají velice malý počet dílů - cca kolem 20 a sestavují se poměrně dobře, bez potřeby velkého tmelení. U bojovky jsou ideálními představiteli modely od Trumpeteru. Mají sice více dílů, než letadla od Hobbybossu, ale není problém model postavit za víkend. Díly jsou velice čistě vylisovány, otravné otřepy skoro chybí a díly lícují velice přesně. Ještě jednodušší jsou easy modely pro Wargamery (dělá je např. Italeri nebo Hät). Sestavení je otázkou pár minut, pak už se dá hned řešit povrchová úprava. 

Nářadí, barvy a další pomůcky  

Model jsme vybrali, ale co bude modelář potřebovat dále? Pro začátek není hned nutno vydávat horentní sumy za nákladnější věci jako je ohýbačka leptů, ruční frézka nebo stříkací pistole s kompresorem. Na takové věci je času dost a i s méně nákladným vybavením lze dosáhnout solidního výsledku. Tady uvedeme několik základních pomůcek, které jsou vhodné do začátku:

• Kleštičky nebo nůžky na oddělování dílů od rámečku.
• Skalpel na začišťování dílů, nebo na oddělování dílů od rámečku. Ideální je např. značky Excel s řadou výměnných čepelí, které se dají koupit i samostatně.
• Malé pilníky různých profilů na začišťování materiálu. Často je lze nahradit i brusným papírem.
• Brusný papír hrubosti 600-1200 (na velice jemnou práci, ke které se modelář časem také dostane se používají i 2000, což začátečník nemusí moc řešit). N odstraňování větších nerovností a odlitků se používají papíry o větší zrnitosti (kolem 600), na drobnější začišťování 800-1200
• Pinzety. Základní druhy jsou rovné, které se používají většinou a zahnuté, které s používají pro hůře dostupná místa. Pinzeta musí mít na konci zdrsněný konec čelistí, aby nám díly zbytečně při manipulaci nevystřelovaly do prostoru (neplatí pro lepty a jiné druhy materiálů).
• Izolepy. Na zakrytí částí, kam se nemá dostat barva se používají speciální modelářské izolepy - např. značek Tamyia nebo Kabuki páska distribuovaná KPM Bratislava. Nestrhává barvu (nelepí tak moc, jako klasická izolepa), nezanechává stopu po lepidle. Pro snížení přilnavosti je možno tyto izolepyněkolikrát přilepit na čisté sklo a zase odtrhnout. Jejich šířky jsou několika mm po několik cm.
• Rydlo. Používá se obnovení linek paneláže po broušení. Buď se používají speciální modelářská rydla nebo často postačí i špička skalpelu a větší jehla.       
• Lepidlo na plastik a sekunďáky. Na plastik je ideální tekuté Tamiya Extra Thin Cement se štětečkem přímo integrovaným do uzávěru, u kterého stačí díly přidržet u sebe a štětečkem přetáhnout spoj a díly drží pohromadě. Sekudnové lepidlo lepí díly okamžitě a dá se použít i na tmelení. Osobně bych doporučil značky Flash - zelené (barva popisky ny obalu) středně husté na běžnou práci a růžové řídké na věci, které se špatně lepí jiným způsobem. Bez problémů se dají použít i běžná sekundová lepidla z drogérie, např. Loctite. V souvislosti se sekundovými lepidly se používají sprostá slova aktivátor a debondér. Aktivátor urychluje tvrdnutí sekundového lepidla a debondér se používá na odstraňování přebytečného lepidla, pokud se dostane tam, kam nechceme a nehodláme čekat a vybrousit to.
• Tmel. Řada modelářů nepoužívá na tmelení tmely, ale např., sekundové lepidlo. I sekundové lepidlo zaplní spáry a svůj účel splní. Z modelářských tmelů lze doporučit dvousložkový Miliput nebo dvousložkový tmel Tamiya. Dvousložkové tmely se skládají ze dvou samostaných hmot, ze kterých pro spojení a prohnětení vznikne tmel. Díky tomu, že i po zaschnutí nemění objem (nezmenšují se), používají se na zaplnění větších spár nebo vytváření nových věcí jako jsou například pytle s pískem. Šikovný modelář z těchto tmelů je schopen vymodelovat i figurku. Na zaplňování menších spár se výborně hodí např. Tamiya Basic Putty, což je tmelová pasta. Po zaschnutí (dokonalé zaschnutí trvá podle tloušťky vrstvy i několik dní, u tenkých vrstvev stačí několik desítek minut) má podobné vlastnosti jako okolní plastik, takže se skvěle brousí, přechod mezi plastikem a tmelem není znatelný a velice dobře se do něj ryjí povrchové linky. Na malé nerovnosti se používá i Mr. Surfacer 500 od Gunze, který není nutno stříkat (primárně se jedná o stříkací tmel), ale dá se také výborně nanášet štětcem a doporučuji ho např. na spáru mezi polovinami trupu letadla. U tmelení platí, že po nanesení tmelu je lépe počkat delší dobu a pak brousit. Doby schnutí se uvádějí na obalech, ale není problém si na nějakém málo exponovaném místě zkusit, zda je tmel už dostatečně tvrdý pro broušení (když by nastal problém, místo se jednoduše přetmelí a po čase zase přebrousí.           
• Barvy, ředidla a štětce. Jak jsem napsal již výše, není nutno pro začátek hned zkoušet stříkání pomocí pistole. Při vhodné technice natírání a ředění lze dosáhnout velice dobrých výsledků. Začátečníkům bych doporučil na natírání Akrylové vodou ředitelné barvy Lifecolor nebo Valejo na štetec (mají bílý uzávěr). Osobně se více přikláním k Lifecolorům, protože jsou již v lahvičce naředěny pro natírání štětcem, zatímco Valejo je třeba naředit do vhodné konzistence. Výhody akrylových barev jsou dobrá kryvost, nezapáchají, protože se ředí vodou (používám destilku) a vcelku rychle schnou. Nevýhoda je špatná kryvost na mastném povrchu, který je nutno odmastit třeba jarovou vodou. Další vhodné barvy jsou lihovky Agama. Ředí se originálním ředidlem (nejlépe cenově vychází balení 100 ml). Mají dobrou kryvost, připlnou prakticky na vše, rychle zasychají. Nevýhodou je, že se používají jen v jedné vrstvě nebo jako základní vrstva (líh naručuje to, co je pod ním). Posledním zástupcem jsou syntetické barvy, osobně bych doporučil Agamy. Před pár lety změnili složení a pokud se nic nezměnilo, tak se barvy dají použít na natírání pro první vrstvu hned z plechovky, druhou stačí trošku naředit. Většinou stačí 2 vrstvy. Výhodou je dobrá kryvost a odolnost, chytí na jakémkoliv povrchu. Schnou pomaleji, zapáchají. Na ředění není nutno používat originální ředidlo, ale klidně S6006 pro natírání štětcem a S6001 pro stříkání. Lze do něj přidat kapičku Terpentýnu. Do začátku doporučuji zakoupit základní odstíny plus speciální kamuflážní odstíny, které potřebuji na model nebo koupit některé sady lihovek Agama (např. základní barvy, Britské letectvo, Luftwaffe, atd.). Za pár desítek korun člověk získá solidní množství barev. Pro natírání lze zakoupit speciální štětce kolem 100,- Kč, vyrábí je spousta firem, které vyrábějí modelářské barvy (speciální pro figurkáře stojí i více než 2x tolik). Pokud chcete ušetřit peníze, mrkněte se v papírnictví po značce Herlitz. Štětce se používají čísel 00 pro rámy kabin (jsou i více nulové - tenčí, ale tak často se nepoužívají) až po cca 8-10 na natírání velkých ploch. Na lakování kamuflovaného povrchu se používá řada laků. Dobré jsou akrylové Fifecolor nebo syntetické Testors. Řada modelářů používá i leštidlo Sidolux z drogerie.                                                                                                 Základní pravidla pro natírání štětcem: 
• Před natíráním je nutno barvu důkladně promíchat.
• Barva se ředí. Nesmí být moc hustá, jinak jsou na povrchu vidět stopy štětce, ale nesmí být naředěná ani moc, jinak by stékala kam nechceme. Ideální je si hustotu vyzkoušet na kouscích plastiku, který není vidět, jako jsou vnitřky trupu nebo křídel. Barva se neředí přímo v plechovce nebo láhvi, ale v nějakém extrením kalíšku, třeba vymytém uzávěru od piva. 
• Natírá se několik tenkých vrstev, nikdy ne jedna hrubá.
• Další vrstva se nanáší až po dokonalém zaschnutí předchozí. U syntetiky to je následující den (platí pro matné barvy, lesklé a pololesklé schnou pomaleji), akryly a lihovky jsou suché po několika minutách až desítkách minut. Na lihovky se další vrstva nesmí nanášet štětcem, protože by se předchozí narušila.
• Pokud chceme natírat špatně kryjící barvy (žlutá, červená, oranžová a podobné), dejte jako podkladovou vrstvu světle šedou.
• Lihovky lze použít jako první vrstvu, nikdy ne jako další vrstvy. Líh je agresívní a předchozí vrstva by byla narušena.
• Pokud dojde k tomu, že barva někde špatně kryje, nikdy to znovu rychle nepřetírat, ale počkat až barva zaschne a přetřít to až další vrstvou.
• Malé díly se natírají přímo v rámečku, velké až po kompletaci modelu.
• Obtiskové vodičky. Používají se na lepší usazování obtisků (pod obtisky je velmi vhodné nejdříve dát lesklý lak). Například sadu Agama - Adhesol pod obtisky (natřít místo, kam se obtisk nanese a nanést ho tam, obtisk lépe přilne na povrch), Tensol - vypínací vodička na obtisky (obtisk tím po nanesení na povrch potřít a počkat, dokud nezměkne, což trvá několik minut a nezačne kopírovat povrch modelu včetně nerovností) a Hypersol - silný roztok na obtisky (v podstatě jako Tensol, ale silnější), pokud nezabere Tensol. Na různé obtisky zabírají vodičky různých výrobců, ale Agamy jsou velice univerzální. Pro vytlačení případného vzduchu zpod obtisku přitačit na obtisk pomocí molitanu.                

Většinu výše uvedených věcí lze zakoupit v každém slušném modelářském obchodě.

Tipy pro stavbu

Tady uvádím několik základních tipů pro stavbu. Jsou určeny pro naprosté začátečníky, nezahrnují práci s doplňky nebo patinovací techniky, jako je Španělská škola. Zkušení matadoři je znají, začátečníkovi by mohly pomoci. Model je již vybrán, nářadí a barvy nakoupeny a jde se stavět.

• Nejdříve si prostudovat návod - Podívat se v jakých krocích probíhá stavba, co mohu udělat dříve, co později. V průběhu stavby neustále do návodu nahlížet.
• Malé díly se barví přímo v rámečku - Je to pohodlnější, protože je nemusíme držet, po oddělení se malá část vtoku snadno opracuje na nabarví. Na malé díly se používají malé štětce
• Oddělování dílů od rámečku - Používají se kleštičky nebo nůžky, můžeme i sklapel, ale v tom případě je nutno rámeček mít pevně na nějaké řezací podložce, která netupí skalpel a rámeček po ní necestuje.
• Začišťování oddělených dílů - Oddělený díl pečlivě začistíme pilníky, brusným papírem a sklalpelem. Na větší nerovnosti používáme hrubší brusný papír nebo pilníky, na začišťování jemnější kolem zrnistosti 800-1200.
• Lepení dílů - Začištěné díly lepíme k sobě. Než díly slepíme, přiložíme je na sucho bez lepení a zkontrolujeme, zda je není ještě nutno upravit. Lepidlo nanášíme štětečkem (např. integrovaný štěteček v uzávěru u lepidla Tamiya Extra Thin Cement) nebo sekundová lepidla párátkem nebo špejlí. Snažíme se lepidlo nanášet jen do oblasti spojů. Lepený spoj necháme dokonale zaschnout.    
• Hlídání geometrie - Neustále hlídáme přesnost stavby a geometrii modelu, různě pokřivené siluety nejsou to pravé ořechové. Pokud lepidlo nezaschne, je možno řešit úpravy.
• Tmelení - Mezery a spáry (např. mezi křídlem a trupem) je nutno přetmelit a následně přebrousit. Pro větší spáry použít dvousložkové tmely, pro menší v tubě, na malé nerovnosti Surfacer 500. Před broušením je třeba tmel nechat důkladně zaschnout (většinou se jedná o dny). Zaschlý tmel se přebrousí a celý postup opakujeme, dokud není povrch dokonalý.
• Malování modelu - Postavený model budeme kamuflovat. Pro začátek je dobré modelářskou izolepou zalepit čiré díly kabiny, ať se tam nedostane barva. Začínáme od světlejších barev po tmavší. Barvy ředíme, natíráme několik tenčích vrstev. Následující vrsta se nanáší až po dokonalém zaschnutí předchozí. Kamuflážní pole si můžeme předkreslit na základní barvu tužkou (stejně se to zase překryje). Horní a spodní vrstvu můžeme oddělit modelářskou izolepou. Více viz. výše v sekci "Barvy, ředidla, štětce". Pro vytváření neostrých přechodů lze použít tzv. Tupování molitanem. Jedná se o metodu, kdy kousek molitanu přivázaný na špejli (není podmínkou) namočíme do barvy a přikládáme na papír, dokud není stopa nevýrazná. V té chvíli ho můžeme nanést na model, kde dosáhneme neostrých přechodů a skvrn. Tato metoda nahrazuje stříkání. Není tak dokonalá, ale je levnější. :-)    
• Nanášení obtisků - Obtisky se snažíme obstřihávat pokud možno co nejtěsněji kolem značení, ať nezůstává moc přebytečného laku. Obtisky dálme do teplé vody, kde dojde k jejich oddělení od nosného papíru a pomocí pinzety přeneseme na model. Chvíli se s nimi dá hýbat, abychom je přesně umístili na požadované místo. Na odstranění přebytečného vzduchu používejte molitan. Aby obtisky nestříbřily, dává se pod ně lesklý lak. Pro lepší přilnavost a kopírování povrchu se používají speciální obtiskové vodičky, viz. výše - část o obtiskových vodičkách.
• Lakování modelů - Model s obtisky se může natřít laky, aby se sjednotil povrch. Alternativně se může použít nař. naředěný Sidolux, který je po naleštění lesklý.
• Závěrečné úpravy a patina - Ne každý považuje za nutné svůj model patinovat. Patinování je velice obsáhlá oblast přesahující rámec tohoto článečku. Pro více infrormací stačí navštívit některé modelářské fórum nebo si koupit některý z časopisů. Já se zaměřím na naprosté základy. Letadla mají očouzená místa za výfuky, oblasti okolo hlavní zbraní a také jsou místy olétány až na kov. Olétání je třeba provádět s rozumem a vzít v potaz, kde je reálné (náběžné hrany, krytky a kryty, místa, kam šlapala posádka). Pozor na zbytečné chyby typu plátno olétané až na kov. Nějakou kovovou nebo světle šedou barvou se dají malými flíčky znázornit odřeniny povrchu. Začouzení se dá kromě speciálních patinátorů znázornit nanesením malého množství černé nebo jiné vhodné barvy na příslušná místa a roztíráním okrajů skvrny štětcem namočeným do ředidla (a trochu vysušeným např. o papír) do ztracena. U bojovky se na odřeniny požívají tmavé šedé až skoro černé barvy, rez na odřeniny a především prach (např. silně zředěnou pískovou) a bláto (patinátory, řídké bláto i hnědou barvou, hustší třeba sádrou, pudrem) vše je nutno nabarvit.                              

Několik rad na závěr

Při stavbě se vyplatí držet několika obecných rad:

• Zbytečně nespěchat - Raději něco dělat o chvíli déle, ale dobře a pečlivě, než rychle a pokazit to a pak trávit dlouhý čás nápravou, pokud je vůbec možná. Drobné nepřesnosti se na modelu sčítají a v konečném důsledku komplikují stavbu. Poleptané díly od lepidla se opravují dost špatně.
• Dvakrát měř a jednou řež - Než se slepí dva díly, je dobré je nejdříve zkusit spojit na sucho. Pokud se zjistí, že něco nepasuje, je to v tomto stádiu snadno upravitelné, pozdější náprava je náročná.
• Při stavbě přemýšlet - Zbrklá práce je na houby a k úspěšnému výsledku nepovede.  
• Pořádně si prostudovat návod a držet se ho - Spousta problémů vzniká tím, že se něco přehlédne v návodu. Pozor, tato poučka neplatí vždy. 
• Nebát se požádat o radu zkušenějšího kolegu - Nikdo neví všechno a je rychlejší a levnější se zeptat na radu někoho, kdo zná odpověď, než volit metodu pokusu a omylu.
• Zachovat chladnou hlavu v případě průšvihů - Když něco zmastíme, je lepší, než rychlý zbrklý pokus o nápravu, který většinou vede k ještě horším škodám, zachovat chladnou hlavu a řešit problém po chvíli a hlavně s klidem. Když se dostane lepidlo i tam, kam nemá, neroztírejte ho po ještě větší ploše, ale nechte ho zaschnout a pak ho obruste a opravte linky paneláže. Na sekunďák použijte debondér. 
• Nepřeceňovat své síly - Nikdo nezačínal složitými modely s řadou doplňků. Nejdříve je nutno si osvojit jednodušší techniky a pak přejít dále. Kvalitně postavený jednodušší model vypadá lépe, než drahá stavebnice nepřesně slepená, špatně vytmelená se škaredou povrchovou úpravou
• Nenechat se odradit prvními neúspěchy - Nikdo hned nestavěl špičkové modely (naše Galerie modelů je toho zářným příkladem a to tam nejsou ty nehorší kusy), takže je pravděpodobné, že první modely nebudou na takové úrovni, jakou by si člověk přál. Důležité je se poučit z chyb, snažit se o neustálé zlepšování a vzít si k srdci konstruktivní rady zkušenějších kolegů.

Výše uvedená stať je určena jako základní vodítko pro začínající modeláře. Doufám, že jim bude ku pomoci a neotisknou mi ze samého vděku podrážku své kanady na mojí sedínku. Pro speciální techniky je nutno pohledat na internetových fórech nebo si koupit některý časopis.        

                                                      Copyright © 2008 KPM Opava.

                                                      Design by 360guide.info and Brambo