Hledat na KPM Opava
Přihlašování členů
Messerschmitt Bf-109D-1
Autor modelu: Rostislav "Džakomo Qoblich" Axmann
Použitý model, výrobce, měřítko: Messerschmitt Bf-109D-1, Sword + AML, 1:72
Použité doplňky: resinové díly AML, obtisky AML, leptané díly AML, sada obtisků Extratech (hákové kříže), frézka Proxxon jedoucí na plné otáčky, dvousložkový tmel Milliput, Tamiya standart Putty, Tamiya white putty, plastikové destičky typu "Lenoch", barvy: Agama lihové
Kdy byl model postaven: dokončeno roku 2009
Popis stavby: Předem musím říct, že model byl vyroben roku 1998 - v této chvíli je již pravděpodně není na trhu, já sám jsem jej koupil od kopřivnického předsedy Pavla Šenka. Na první pohled vypadá model zajímavě, jemné negativní rytí, které se místy ztrácí, ale jinak vcelku ucházející. Na pohled druhý překvapí křídlo odlité z jednoho kusu, a z toho vyplývající tlustá odtoková hrana, se kterou neuděláte vůbec nic. Dále překvapí absence charakteristické boule na pravé straně motoru (netuším k čemu mohla přivádět vzduch, ale něco tam je), kterou si posléze musíte vyrobit sami (já jako kopyto použil tento díl ze stavebnice AML a ohnul přes to plechový kousek). Dalším problémem je díl, představující první část chladiče, která je mnohem, mnohem širší než trup v těchto místech. Tu se dostala ke slovu frézka Proxxon Micromot 50E, která se jala frézovat jak díl chladiče, tak trup. Po zmizení cca 25% chladiče a odfrézování plastu trupu tak, že šlo číst, stále zbývala vzdálenost něco přes 1mm. Tak přišla na řadu plastová destička řady "Lenoch" a vteřinové lepidlo Loctite superbond (ano, osvědčilo se mě lepidlo za 18,- vč. DPH) a brusné papíry zrnitostí 600 a 1000. Po změne profilu chladiče jsem byl konečně spokojen. Dalším problémem byl díl, kterým se má zakrýt motorový prostor. Odlitek je hodně, hodně nepovedený polotovar, na který se musí hodně těžkými zbraněmi (na mysli mám hrubý pilník a kupu nervů). V tento okamžik se dá říct, že z plastu tam toho moc nezbylo, tento díl již tvoří spíše kombinace Milliputt, Tamiya Standart Putty, Tamiya white putty, vteřinového lepidla a na závěr vrstva Gunze 500 a 1000. Po zvládnutí těchto problémů Vás čeká již jen třešnička na dortu v podobě výroby nových dílů výfuku a jejich zapracování do výřezu v trupu (přiznávám se, tohle se mě nepovedlo). Další problém ve stavbě již neproběhl (tedy pokud nepočítám výrobu nových držáku VOP, jelikož jsem byl líný je brousit a tahat z plastové blány - nahrazeno profilem Evergreen). Jako barvy jsem použil Lihové agamy, ředěné od oka v poměru 1:2 originálním ředidlem a stříkané tlakem 1.5 bar (ehm, no popojedem. Na závěr mě překvapila "kvalita" obtisků. Rozpadly se při přiblížení k H2O.A ty které se nerozpadly, vytvořily díky svému silnému krycímu laku poměrně dosti ostrý zub. Na radu kolegy M. Matuška jsem několikrát obtisky přestříkal neředěným sidoluxem, přebrousil 1600 2000 a 2500 a opět přestříkal neředěným Sidoluxem. Opakoval jsem to věru minimálně 20x, než by se dalo říct, že obtisky splynuly s povrchem. Rozpadlé obtisky jsem nahradil více (mladšími?) kvalitními obtisky od AML. Můj stroj je od 2/JG102 z přelomu září-říjen 1939. Hlavním podkladem mě byl skvělý článek "Dora v Polsku" který vycházel v periodiku HPM někdy v loňském/předloňském ročníku. Mašiny se zdají být nové, a tak jsem to s opotřebením samozřejmě přehnal.
PS: Proč je tam ta hadra? Samozřejmě jsem svůj souboj s acetátovou kabinkou prohrál( původní stříkaná kabinka je mléčná a plná bublinek- nepoužitelná), a tak jsem si vyzkoušel tvorbu hadru.