Nell z Číny aneb G3M1

 


Autor modelu: Daniel Ševčík

Použitý model, výrobce, měřítko: G3M1 Nell, ARII, 1:72

Použité doplňky: 1mm Kabuki páska, plastiková destička, vlákno z dámských punčoch

Kdy byl model postaven: dokončeno v dubnu 2012


Popis stavby: Mitsubishi G3M byl dvoumotorový bombardér japonského námořnictva, předchůdce G4M Betty. Bojově se používal v několika verzích v první linii od konfliktu v Číně a v prvním období 2. světové války. Pravděpodobně nejznámější akcí, které se zúčastnil, bylo potopení britských lodí Princ of Wales a Repulse.

Před léty jsem si koupil model G3M Nell od ARII (stejné výlisky jsou i v balení od LS Model). V krabičce najdeme výlisky pro verzi G3M1 a G3M2-a (značení dle publikace FAMOUS AIRPLANES OF THE WORLD No. 91, která je pro toto letadlo), tedy verze se dvěmi menšími věžemi. To nám alespoň tvrdí návod. V mém balení byly věže jen na verzi G3M1, na verzi G3M2-a jedna věž nebyla, ale naopak přebývaly kapkovité věže pozdního provedení (které se prodává v jiném přebalu s odpovídajícím trupem). Vzhledem k tomu, že model pocházel z druhé ruky, tak už nezjistím, zda si ze mě vystřelili japonští soudruzi, nebo k záměně došlo u předchozího majitele. Často bývají modely ARII srovnávány s modely KoPro. Zatímco modely Kovozávodů Prostějov byly pozitivně ryté s množstvím detailů a solidně vybaveným kokpitem, Nell je v negativu, detailů prosta. Smile Na povrchu jsou znázorněny základní panely, nýtování a ti šikovní Žapoňci znázornili polohy hinomaru na křídlech a trupu v negativu rytým kolečkem. Vybavení vnitřních prostor sestává ze tří pajduláků, 3 sedaček, podlahy kabiny, 2 beranů a palubní desky.

Původně jsem chtěl postavit variantu ze začátku války, ale pokusy o vytažení nové – chybějící věže z acetátové fólie nedopadly zrovna ideálně. V té době jsem řešil zbarvení Nell na Modelfóru. Vyšlo z toho, že mnohá kovová letadla, konkrétně i Nell měla spodní plochy v barvě kovu. Při aplikaci kamuflážního nátěru nějakou saké vypitou hlavu (Žapoňci travku nehulili, tu poctu nechali Amíkům o pár desítek let později, taktéž v Asii) napadlo, že bude dobré aplikovat kamufláž přímo na kovový povrch a to bez použití základové barvy. Ušetří se hmotnost, peníze i čas. A úspora hmotnosti byla se vzrůstající dobou, která uplynula od aplikování, větší a větší. Barva totiž i přes vysokou kvalitu nebyla samospásná a loupala se. Dle dochovaných fotografií u Nell v Číny byly často oprýskány velké plochy na křídlech i horní části trupu. Když už jsem si nemohl postavit G3M z WWII, rozhodl jsem se pro značně ojebanou Číňanku Smile.

Stavbu jsem začal zvýrazněním rytí a nýtování na místech, kde se ztrácelo. Dle dostupných podkladů jsem trochu dovybavil kokpit o další sedačku, zadní přesunul na druhou stranu, než ukazuje návod, dodělal stolík navigátora, krabici vysílačky. Dále jsem provrtal přístrojovou desku a zespodu jsem na ni zalepil fólii nabarvenou na bílo, co by imitaci budíků. Větší detailnost nemá moc smysl, stejně není dovnitř příliš vidět, protože prosklení kabiny má do dnešních standardů blízko jako Miroslav Kalousek k ekonomii. Na stolík navigátora jsem přilepil zmenšenou mapu části Číny, kterou jsem stáhnul kdesi na netu a vytisknul na domácí tiskárně.

Trup jsem slepil tekutým lepidlem Tamiya. Jak jsem později zjistil, tak v dolní partii nikoliv dostatečně. Sad Kousek dílu trupu na místě přechodu trup-křídlo jsem musel nastavovat kouskem plastikové destičky, protože byl ulomen a toto místo jsem po vytvrzení vybousil do požadovaného tvaru. Nastříkal jsem podvozkové nohy a napatinoval je washem od MIGa. Podvozkové nohy jsem zalepil do spodního křídla a horní a spodní část křídla jsem slepil dohromady. Zejména v oblasti motorů byly přechody problematické a vyžadovaly množství tmelení a broušení. Řezacím kružítkem OLFA jsem vyříznul kolečka z plastikové destičky a po nabarvení jimi zaslepil přední vstupy do podvozkových šachet, na které se v pozdější fázi přilepují motory. Křídla jsem posléze přilepil k trupu a opět bylo nutno tmelit, brousit, opravovat a znovu to stejné, dokud jsem nebyl s výsledkem spokojen. Přilepení VOP a SOP bylo problematické méně.

Když byl model podle mého názoru dostatečně v cajku, nařezal jsem nožem OLFA Kabuki pásku a maskoval jsem kabinu. Vzhledem k množství jednotlivých polí se jednalo o výživný zážitek. Vzhledem k tomu, že neumím pásku řezat přímo na kabině bez jejího poškození, raději si ji nalepím na příslušné pole kabiny a tvar překreslím tužkou a pásku pak podle nakresleného tvaru řežu na řezací podložce. Případné nepřesnosti pak ještě doladím. Po zamaskování podvozku následoval nástřik surfacerem a oprava problémových partií. V té jsme si pořídil jednoduché rydlo, které bylo před časem v Modeláři a opět jsem protáhnul linky. Rytí na takřka kompletním modelu je kapitola sama pro sebe. Rydlo jsem ještě neměl pořádně osahané, takže občas ujelo a bylo nutno opravovat.

Když jsem byl s povrchem spokojen, rozuměj měl jsem plné zuby oprav, začal jsem stříkat. Vše je stříkáno lihovou Gamou. Základ je hliník, na něj Sidolu, na něj kamufláž z červenohnědé (v první fázi se na japonských letadlech používala hnědá, resp. červenohnědá barva, světlejší hnědá až cca někdy od roku 1938, ale u Japonců jeden nikdy neví)  a zelené IJN a po té následovalo zesvětlení středů polí. Zase jsem OLFA kružítkem vyřezal masky na Hinomaru a nastříkal je. Na trupu a horních částech křídel následovalo zesvětlení středů. Dole jsem nic nezesvětloval, přeci jen tady asi slunce moc vyšisovat nemohlo. Stříknul jsem proužky na SOP.Následovalo odrbání kamufláže na kov. Kamufláž jsem odrbával na hliníkovou barvu, protože použití jinak obvyklých šedých by v tomto případě byla pěkná blbost. Zašlý kov japonských letadel byl všechno možné, jen ne světle šedý. Někdo může namítat, že jsem to jako tradičně přehnal, ale vzhledem k dostupným fotografiím značně olétaných strojů to tak extrémní není a vcelku se blížím realitě (což byl účel). Následovalo nalepení obtisků s kódy na SOP, což jsou jediné obtisky na modelu, jejich změkčení vodičkami Agama (HyperSol byl už moc) a nastříkání modelu ředěným Sidoluxem. Na takto ošetřený povrch jsem použil dark wash MIG, který se pěkně zapustil do spár a nýtů. Při tom jsem zjistil, že jsem na spodku trupu mezi spodní věží a ocasními plochy nelepil dobře a poctivě. Takže jsem musel lepit a tmelit znovu. Protože jsem ani nyní nebyl lepidla dajný, tak následoval třetí pokus, kdy jsem spoj opravdu hodně prolil, nechal několik dní zaschnout a tmelil a pak opravoval povrch včetně washe. Pak jsem model nastříkla polomastným Sidoluxem a upravil závěsy pohyblivých ploch na křídle, které jsou v podstatě nulové. Atké jsem nabarvil poziční světla na křídle.

Motory jsou vylisovány spolu s kryty. Základ jsem nastříkal gunmetalem Agama a některé detaily zvýraznil ručně štětcem jinými odstíny. Následoval nástřik hliníkem, Sidolu, další vrstva byla černou, odrbání, Sidolux a wash. Vrtuli jsem nastříkal gunmetalem – střed, listy zepředu hliníkem plus červené proužky, za zadní část černou, jak byly v prvním období (pak se používala hnědá) a olétání na kov suchým štětcem. Dále jsem nabarvil hlavní podvozková kola a ostruhu.

Následovala úprava pum. Stavebnice obsahuje 1x torpédo a 8x menší pumy. Moudře jsem usoudil, že ve vnitrozemské Číně by byla torpéda na ho.no, takže jsem zvolil pumy. Začal jsem naznačením detonátorů pomocí kulatého profilu Evergreen, detonátory jsem po proschnutí trochu zkrátil. Z 1 mm Kabuki pásky jsem naznačil úpravu stabilizačních ploch podle fotografií, dále jsem u profilu Evergreen vytvořil závěsy. Bomby jsem pak nastříkal barvami a ručně nabarvil závěsníky.

Závěrečné práce spočívaly v přilepení drobných dílů. První byly výfuky a nastříkání očouzení, dále jsem pomocí olejových barev naznačil úniky oleje z motoru a úniky kapalin z krytek. Následovalo přilepení vrtulí do motorů (jsou otočné, ale mají malou vůli), motorů na křídla a přilepení spodních vstupů vzduchu pod motory. Dále jsem přilepil pumy, kola a ostruhu. Kola a ostruhu jsem zašpinil pigmentem vietnamská červenozem od CMK (asi letadlo působilo v oblasti bohaté na železo) a po zafixování pigmentů jsme je proti otěru přestříkal matným Sidoluxem. Poslední operací bylo natažení antén z vláken dámských silonek a jejich nabarvení barvou kovu. Předpokládám, že celokovové letadlo nemělo antény barvy černé nitě.

Dokončením jsem získal do sbírky atraktivní model nepříliš rozšířeného letadla ve verzi, kterou nikdo jiný nedělá. Vyzkoušel jsem si na něm nové rydlo a olétání na kov pomocí škrábání horní barvy. Tuto metodu bych ještě rád vylepšil. Asi bych si jako další model měl vybrat něco lépe sestavitelného, ale kdo ví…


avax-models.cz

Owl.cz

Profimodeller.com

Ukázky našich modelů

Příští briefingy

Počítadlo přístupů